Ukecané obrazy

Určitě každý z vás chodí alespoň jednou denně po schodišti, ať už ze společené místnosti do Velké síně nebo jen prostě putujete mezi třídami při vyučování. Tudíž jste si jistě už všimli obrazů… Těch šíleně otravných obrazů.

Víte, já po těch schodech chodím každý den a musím říct, že ta cesta ze Západní věže do Velké síně pro mě začíná být utrpením. Na každém rohu, no prostě všude, se nachází nějaký obraz! A neustále něco mluví! Víte jak je nepříjemné poslouchat ty hlouposti, co kecají, když míříte z hodin s nejmenovaným profesorem, jste na něj naštvaní, že zase zadal děsně dlouhý úkol, navíc vás vyvolal v hodině a vy jste nevěděli odpověď? Znáte takový pocit? Byli jste už někdy ve stejné situaci? Ne? Tak to vám musím říct, že je to děsné! Už několikrát jsem měla chuť je okřiknout, ať jsou zticha. Ale nikdy jsem to neudělala, jelikož myslím dopředu a je mi jasné, že by to pak bylo ještě horší. Třeba by si dokonce o mě vymyslely nějakou šílenou pomluvu, jak mají ve zvyku.

Ano, ty jejich pomluvy. Jasně, také si ráda někdy vyslechnu nějaký drb, ale čeho je moc, toho je moc. Někdy to už prostě přehání. Říkat, že jsou na hradě upíři a vlkodlaci? Není tohle i na ty obrazy už příliš? Vždyť to nemůže být pravda! Ale zase by mě zajímalo kde to slyšely… Nebo to je vážně jen výplod jejich fantazie? Dokážou vůbec malované osoby tak dobře myslet? No nevím, nevím. Někdy bych vážně byla radši, kdyby ty obrazy prostě mlčely a rozhodně nejsem sama. Vždyť to, co kolikrát vykládají o obyvatelích hradu, vůbec není hezké. Docela by mě zajímalo, co jim ti jednotlivci, o kterých tak ošklivě mluví, udělali.

Navíc, není to tak dlouho, co jsem po těch schodech šla. Mířila jsem z knihovny do Velké síně a četla jsem nějakou knihu. Když jsem kráčela po schodech do čtvrtého patra, ozvalo se hlasité „BAF!“. Víte jak jsem se lekla? Málem jsem upustila knihu! A když jsem pozvedle svůj zrak, tak jsem se dívala do obličeje nějakého klučiny, který si na mě ukazoval a poškleboval se mi! Radši jsem ho ignorovala a rychle se přesunula pryč. Opravdu, tohle jejich nevhodné chování mě vytáčí.

A tak se vás ptám, vadí vám to jejich kecání? Chtěli by jste, aby zmlkly? Aspoň na pár hodin či jeden den? Já osobně bych za to byla ráda! Ale šlo by to zařídit? No, to nemám tušení, ale nějak určitě ano! Kdyby měli obrazy zakázáno mluvit, aspoň jeden den v týdnu nebo pár hodin, rozhodně by byl svět hezčí a cesta po schodech lepší. Tak co myslíte?

Camille Swarzkopfov