Tajemný Diadém Aneb Tajemný příběh o duši i srdci Havraspáru

Rowena  seděla uprostřed své rozlehlé komnaty četla si knihu, zachumlaná do hábitu. Každou chvíli netrpělivě vzhlídla ke dveřím, někoho čekala.Poklepávala prsty o kožešinu. Po chvíli vztala a vykoukla z okna. Venku sněžilo a foukal prudký výtr, ohýbal obrovské větve vrby mlátičky. Nebylo nic slyšet , jen sténání větru a naříkání vrby.  Rowenou projel chlad rychle došla ke krbu a přiložila na oheň. Příjemné teplo, které sálalo z krbu jí dodávalo pocit bezpečí. Věděla že se brzy bude muset vrátit domů, ale opustit Bradavice pro ní bylo tak bolestné, konečně bezpečně ukryla Korunku plnou moci a moudrosti na bezpečné místo a už zase musí pryč. Nechce a ani to neudělá, ale musí. Musí se vrátit pojede za matkou už umírá a nebude trvat dlouho než se zase vrátí zpátky. Co bude ale z Helenou? Ptala se sama sebe Rowena tahle myšlenka jí pronásledovala už celou věčnost.

A kde vlastně vezí? Rowena byla velmi rozčílená a začala přecházet sem tam po místnosti. Nemůžu jí věřit, už jednou utekla a několikrát se pokusila ukrást diadém, ale proč? To Rowena nevěděla snad ani nechtěla. Je tak nedochvilná, snad až si vezme Krvavého Barona zmoudří a vyspěje v ženu, ale kde je jí dnes konec. Určitě zase někde lítá na koštěti nebo plete chlapcům hlavy. Je nerozumná co já si počnu. Najednou uslišela kroky, rychlé kroky a  bezstarostný smích. Rowena vzhlédla ke dveřím, urovnala si robu a kožešinový plášť.

Ozvalo se jemné zaťukání.,,Vstup te,, řekla Rowena velmi nepříjemným tonem.Ve dveřích se objevila Helena z Havraspáru, byla krásná, černé vlasy jí splívaly až po ramena a šaty v modré barvě dávaly vyniknout její bílé pleti.,,Matko, promiň za zpoždění,,tvářila se velmi provinile a v očích měla strach z matčina hněvu, sklonila hlavu na úklonu.,,Nechraj neviňátko, slyšela jsem tvůj bujarý smích jakému chlapci si pletla hlavu dnes?,, Jízlivě Helenu sjela pohledem.,,Nikomu,matko. Já přišla jsem pozdě protože...,,najednou jako by stratila hlas.,,Proč ? Řekni mi co může být důležitější než schůzka s matkou ještě k tomu když je to tak důležité,,byla velmi rozčílená a zlostí se jí klepal hlas.,,No já byla jsem se podívat za Godrickem, ho pozdravit a dohodnout se na...,,zase nevěděla jak to říct.,,Leze to z tebe jak z chlupatý deky, už ať je to venku,,Rowena netrpělivě poklepávala prsty o dubovou destu malého nočního stolku.,,No aby mně tu hlídal když budeš pryč,, řekla Helena a už se měla k odchodu. ,,Kam si myslíž že jako jdeš, pojď sem musím ti něco říct. Diadém je ukryt dobře ukryt a ty ho nebudeš hledat, nepokusíš se utéc a budeš studovat. Jsi Duše a já srdce Havraspáru musíme držet spolu ať živé či mrtvé...

Pokračování příště......   

                                                                                                                                         Rozarka15